Římské lázně, japonský onsen, mexický temazcal. Pohled do historie ukazuje, že sauna nebyla pouze finskou záležitostí. Horká očista těla i ducha má silnou tradici, která překračuje hranice Evropy a sahá daleko do starověku.
V dnešní době se sauna těší oblibě zejména díky svému přínosu pro zdraví. Pokud chceme poznat její dějiny, naše kroky budou logicky směřovat nejprve do Finska. Vždyť také slovo sauna neboli lázeň, je jediné slovo finského původu, které přijala angličtina za své. Zařízení podobná dnešní sauně však nalezneme u různých kultur. Provedení se různilo, účinky zůstávaly vesměs stejné.
Římské lázně jako věc veřejná
Dávní Římané nebyli žádní troškaři. Největší římské lázně pojali až 3 000 návštěvníků a v době jejich největšího rozmachu se jich v Římě nacházelo na tisíc. Římané považovali návštěvu lázní za běžnou součást svého dne. Věnovali se tam nejen hygieně, ale i společenskému životu, zábavě, vzdělávání či obchodu. Vstupné bylo příznivé, takže si ho většina svobodných obyvatel Říma mohla dovolit.
Římské lázně ohromovaly monumentální architekturou, v některých případech v nich byly použité i velmi vzácné stavební materiály jako mramor nebo alabastr. Vedle chladné, vlažné a horké lázně se zde nacházela i potní lázeň s různými stupni teploty. Nechyběl ani plavecký bazén a hřiště. Díky důmyslnému systému vytápění je mohli Římané navštěvovat po celý rok.
Zázračné japonské termály
Hojné sopky v Japonsku budí respekt i obavy. Jako vedlejší produkt sopečné činnosti vznikly na mnoha místech horké termální prameny označované jako onsen. Japonci se do nich noří s velkou oblibou už dobrých pár set let, protože koupele v onsenu přinášejí díky obsahu minerálů ozdravení, omlazení a duchovní povzbuzení. Jeden z nejdéle užívaných onsenů (odhady zní na úctyhodných 3 000 let provozu) se nachází na ostrově Šikoku.
Tradičně bývá onsen situovaný venku, ale existují i zastřešené varianty. Návštěvníci Japonska se s ním mohou často setkat v hotelech. V dřívějších dobách se v nich koupali muži a ženy společně. To se změnilo poté, co se Japonsko otevřelo okolnímu světu.
Americké potní chýše
Také v zemích Střední Ameriky a v Mexiku znají domorodci už po staletí místo, které má nejen očistný, ale i spirituální význam. Potní chýše označovaná jako temazcal je obvykle nízká oblá stavba vyrobená z přírodních materiálů jako hlína či kámen. Vyhřívá ji pára vzniklá litím vody na rozžhavené kameny. Podobné stavby nalezneme i u amerických Indiánů. Uchylují se do ní ti, kteří touží po terapii pocením. Kromě toho, že léčí tělo i mysl, se v ní odehrávají i různé obřady a rituály.
